Spáchal jste přestupek?

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f bod 9) zák. č. 361/2000 Sb., „Při řízení vozidla v rozporu s § 29 odst. 1 vjíždí na železniční přejezd v případech, kdy je to zakázáno.“ Zde se ukládá finanční sankce od dvou a půl do pěti tisíc korun, sedm trestných bodů a právě zákaz řízení v rozsahu od jednoho do šesti měsíců. Domníváme se, že u tohoto přestupku je třeba důkladně rozlišovat situaci, ve které k takovému jednání došlo. Je nutno dodat, že i v případě tohoto přestupku byl kdysi zákaz ukládán až v případě recidivy. Toto bylo změněno jako reakce na tragickou nehodu ve Studénce v roce 2015. Do té doby šlo obdobné jednání řešit vydáním příkazu na místě a až v případě recidivního jednání, postoupení příslušnému úřadu obce s rozšířenou působností a následné uložení trestu zákazu činnosti. Ukládané sankce zjevně nedostatečně reagují na situaci ve Studénce, za kterou byla nicméně vyvozována trestně právní odpovědnost. Zároveň až příliš přísně reagují a postihují situace jdoucí proti zdravému rozumu. Pro příklad je jistě na místě trestat, a to zásadněji projetí pod již „padajícími“ závorami, před projíždějícím vlakem a projetí přejezdu na červené světlo po projetí vlaku na jednokolejné trati, kdy je zjevné, že žádný další nepojede. V obou výše popsaných situacích se jedná o týž přestupek, pokud by první nebyla kvalifikována jako obecné ohrožení a přes zjevnou rozdílnost jsou zde ukládány shodné sankce. V takovém případě byla na místě možnost úvahy správního orgánu o nutnosti ukládání sankce zákazu činnosti a individuálního posouzení každé obdobné situace.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f bod 8) zák. č. 361/2000 Sb., „Při řízení vozidla nedá přednost v jízdě v případech, ve kterých je povinen dát přednost v jízdě“ Za tento přestupek je možné uložit finanční sankci do dvou a půl tisíce korun příkazem na místě, od dvou a půl do pěti tisíc korun při projednání věci úřadem obce s rozšířenou působností a zákaz řízení motorových vozidel od jednoho do šesti měsíců právě při opakovaném spáchání přestupku. I v případě tohoto jednání se nabízí dva možné pohledy, a to zejména co se týče zajištění předmětného přestupku. V případech, že dochází k naplněním předmětní skutkové podstaty k dopravní nehodě, je věc zpravidla zajištěna Policií České republiky a viník, tedy i přestupce zjevný a při opakovaném spáchání. Je nutné zdůraznit, že pokud dojde při dopravní nehodě ke zranění či dokonce k usmrcení jedná se o zcela jiný skutek a není nutné se takovým jednáním zde zabývat. Druhou rovinou tohoto přestupku je situace, kdy nedojde k dání přednosti v jízdě, ovšem nedojde k dopravní nehodě, ale pouze maximálně k omezení jiného účastníka silničního provozu. Což je samozřejmě v rozporu se zákonem, nicméně je zde zjevně velká proměnlivost společenské nebezpečnosti. Z praxe lze konstatovat, že k zajištění takového jednání dochází pouze náhodou, kdy je svědkem takového jednání hlídka Policie České republiky a takovou situaci může hodnotit subjektivně. V takovém případě může následně dojít k uložení zákazu činnosti pouze na základě subjektivní domněnky, kdy situace sice může být „překvapivá“ nicméně ne nutně nebezpečná. Nastává otázka, zda zákaz řízení uložený na základě podobné události dosáhne jakéhokoli výchovného efektu či nechá v přestupci pouze jistou „zahořklost“ a pocit „křivdy“ vůči státní moci.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f bod 6 písm. .a,.b,.c.,d.) zák. č. 361/2000 Sb., „v rozporu s § 5 odst. 2 písm. g) ohrožení chodce při odbočování s vozidlem na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci nebo při otáčení a couvání“, „ při řízení vozidla v rozporu s § 5 odst. 2 písm. f) neumožní chodci na přechodu pro chodce nerušené a bezpečné přejití vozovky“, „při řízení vozidla v rozporu s § 5 odst. 2 písm. f) nezastavení vozidla před přechodem pro chodce v případech, kdy je řidič povinen tak učinit“, „při řízení vozidla v rozporu s § 5 odst. 2 písm. f) ohrožení chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje“. U výše popsaného jednání jsou ukládané sankce následující do dvou a půl tisíce korun příkazem na místě, při projednání úřadem obce s rozšířenou způsobností od dvou a půl do pěti tisíc korun při projednání věci úřadem obce s rozšířenou působností a zákaz řízení motorových vozidel od jednoho do šesti měsíců při opakovaném spáchání. V tomto případě se dá konstatovat jistá zmatečnost ohledně záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče. Je zde ukládán počet bodů a to pět, čtyři, tři a žádný v případě bodu 6. písm. c, kde je ukládán při opakovaném spáchání zákaz činnosti. Znovu se jedná o podobnou situaci jako u přestupku dle § 125c dost. 1 písm. f bod 8) zák. č. 361/2000 Sb., (nedání přednosti), pakliže dojde ke střetu, zcela jistě bude čin právně kvalifikován jinak než jako přestupek. V praxi se jedná o málo četný přestupek, kdy k zajištění daného protiprávního jednání dochází pouze, pokud se na místě spáchání přestupku nachází hlídka policie. Pokud je věc řešena, tak příkazem namístě, jen zcela výjimečně dojde k vytěžení dotčeného, který měl být daným jednáním ohrožen.

Za mnoho let praxe se naši advokáti setkali jen s hrstkou případů nedání přednosti chodci, kdy byl daný přestupek řešen ve správním řízení a kde byl zajištěn jako svědek „chodec“ který byl jednáním řidiče dotčen.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f bod 5) zák. č. 361/2000 Sb., „v rozporu s § 4 odst. b) a c) úmyslné nezastavení vozidla na pokyn „Stůj“ daný při řízení anebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích anebo při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích osobou k tomu oprávněnou“ v praxi projetí světelné signalizace na červenou, žlutou či nezastavení na výzvu, signál policisty, strážníka atd.  Sankce za tento přestupek jsou do dvou a půl tisíc korun v případě příkazu na místě, od dvou a půl tisíc do pěti tisíc ve správním řízení a při recidivě v rozsahu od čtyř do sedmi a půl tisíce spolu s odebráním řp od jednoho do šesti měsíců. U toho přestupku je vhodné vyzdvihnout skutečnost, že je zohledněna recidiva ve výši finanční sankce. I zde platí v rámci zákazu činnosti stejné skutečnosti, jako u přestupků popsaných výše, pokud nedojde k žádným závažným následkům jednání jeví se sankce zákazu činnosti jako relativně přísné. Zde by mělo dojít k rozlišení mezi dvěma skutkovými podstatami, a to nezastavení na signál policisty i s důsledky, kdy většinou dochází ke stíhání ujíždějící řidiče, což vede k vytvoření daleko více potenciálně rizikovějších situací než obyčejný průjezd na červenou. Projetí na červený světelný signál stůj nemusí v mnoha situacích dojít ani v křižovatce, kde existuje reálné riziko střetu. Viz. například projetí posledního vozidla při kyvadlovém provozu, kde neexistuje reálné nebezpečí a možnost střetu s jiným vozidlem. Přesto je toto jednání klasifikováno shodně jako vjetí na červenou do rušné křižovatky, kde je zjevně společenská ale i faktická nebezpečnost daného jednání daleko vyšší.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f bod 3) zák. č. 361/2000 Sb., „překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více,“ překročení nejvyšší povolené rychlosti v pásmu „střední“ nebezpečnosti. Opět jako u výše uvedených přestupků je při „recidivě“ ukládán zákaz řízení. V tomto případě si valná většina přestupcům svou chybu uvědomí a při zákazu činnosti na měsíc či dva, nemají potřebu se proti uloženým sankcím bránit, čímž dochází k úbytku agend správních orgánů. Na tomto přestupku je možno sledovat hranici zlomu, kdy je přestupce který není na řidičském průkazu existenčně závislý je ochoten se smířit s krátkým odebráním řidičského průkazu, kdežto přestupce který potřebuje řidičský průkaz denně, již hledá cesty pro svou obhajobu a jak odebrání řidičského průkazu obejít.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f bod 2) zák. č. 361/2000 Sb., „při řízení vozidlo, překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více,“ zde je podstata přestupku více než zjevná, nicméně zde je základním faktem, že zde existuje skokový rozdíl v ukládaných sankcích zákazu činnosti. Pokud řidič překročí rychlost v obci o třicet devět kilometrů v hodině, hrozí mu pouze finanční sankce, kterou je možné mu uložit na místě. Při čtyřiceti kilometrech v hodině již je věc postoupena k projednání úřadu obce s rozšířenou působností, kde již hrozí zákaz řízení v minimálně v délce šesti měsíců. To zaskočí mnohé přestupce, kteří rychlost překročí, a to ve chvíli kdy po odečtu tolerance měřícího zařízení by byla výsledná naměřená rychlost o jeden kilometr nižší, byl by s nimi přestupek projednán na místě a nebyl by jim ukládán půlroční či vyšší zákaz činnosti.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. i bod 1,2,3,4) zák. č. 361/2000 Sb., „při dopravní nehodě 1. v rozporu s § 47 odst. 2 písm. a) neprodleně nezastaví vozidlo, 2. v rozporu s § 47 odst. 3 písm. b) neohlásí dopravní nehodu policistovi, 3. v rozporu s § 47 odst. 3 písm. f) neprokáže totožnost ostatním účastníkům nehody včetně sdělení údajů o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě, nebo 4. v rozporu s § 47 odst. 4 písm. c) nedovoleně opustí místo dopravní nehody nebo se neprodleně nevrátí na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo po ohlášení dopravní nehody.“ Protiprávní jednání, které na papíře zní velmi závažně, nicméně je pod popsaným jednáním skryta velmi široká paleta jednání. Od extrémních případů zničení vozidla až po vytržení plaňky z plotu návěsem kamionu (skutečná událost z praxe), kde i nevědomá nedbalost je jen stěží prokazatelná. Za tento přestupek je v současné době ukládáno sedm trestných bodů. V tomto případě je asi největší nepoměr mezi finanční sankcí a bodovou sazbou, kdy správní orgány běžně ukládají za tyto přestupky finanční sankci dva a půl tisíce korun, běžně však není v příkazu o uložení pokuty uvedeno nic o trestných bodech řidiče a vlivem výše sankce je tento přestupek vnímán jako naprosto banální. Zde se jedná o přestupek, kde by mělo být rozlišeno několik úrovní jednání, nechápat všechny jako stejně závažné a hodnotit je shodnými i tresty.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. e bod 1,4) zák. č. 361/2000 Sb., „řídí motorové vozidlo a v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) není držitelem příslušného řidičského oprávnění, pozbyl jako řidič, který je držitelem řidičského průkazu Evropské unie, řidičského průkazu vydaného cizím státem nebo mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, právo k řízení motorového vozidla na území České republiky podle § 123c odst. 7,“ Jedná se o relativně častý přestupek, s nejpřísnějšími sankcemi, kdy je za spáchání tohoto přestupku ukládána finanční sankce v rozsahu dvacet pět až padesát tisíc korun a zákaz činnosti v rozsahu jednoho až dvou let. Toto protiprávní jednání bývá v mnoha případech opět způsobeno „neznalostí“ řidičů. Kdy v tomto přestupku je zahrnuto mnoho různých podob přestupkového jednání. V této právní kvalifikaci ukryto jak jednání, kdy přestupce řídí motorové vozidlo a nikdy řidičské oprávnění neměl. To může být zcela jistě chápáno jako nebezpečné jednání, kdy přestupce nikdy formálně neprokázal, že je způsobilý řídit motorová vozidla. Shodně je ovšem co se správních trestů týče, hodnocena i osoba, která si o navrácení řidičského oprávnění po uplynutí trestu zákazu činnosti nepožádala. Pro příklad přestupci je uložen trest zákazu činnosti na jeden měsíc, kdy po skončení trestu zákazu činnosti nemusí pro navrácení řidičského oprávnění splnit žádné zvláštní podmínky (dopravně psychologické vyšetření, zkouška v autoškole), stačí pouze dojít na úřad „požádat“ o navrácení řidičského oprávnění a pokud tak neučinil a řidil motorové vozidlo hrozí mu zákaz řízení až na 2 roky. Až na výjimky poučení o nutnosti požádat o navrácení řidičského oprávnění není v rozhodnutích správních orgánů obsažena. Je zjevné, že oba výše popsané případy nelze stavět na shodnou úroveň. Shodně lze nedostatek společenské nebezpečnosti najít i v případě kdyby přestupce měl splněny veškeré náležitosti pro navrácení řidičského oprávnění a řídil v době, kdy formálně ještě nemůže, tedy nepožádal o navrácení na příslušném úřadě, ale prokázal, že je vozidlo schopen řídit. V případě tohoto přestupku je na místě rozlišit právě nenaplnění formálních náležitostí, kde se spodní hranice zákazu řízení v délce dvanácti měsíců jeví znovu postrádající výchovný efekt. Dovolím si pod tento paragraf zařadit i velmi specifický přestupek a to je případ přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e bod 5, kdy se jedná o tu samou skutečnost tedy, že přestupce řídí v době, kdy má uložen zákaz činnosti, s kterým nebyl prokazatelně srozuměn avšak v dané době je držitelem jiného než řidičského průkazu vydaného v České republice.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. e bod 2) zák. č. 361/2000 Sb., „a byl jí zadržen řidičský průkaz podle § 118b odst. 1,“ je vždy úmyslný přestupek, kdy jeho spáchání předchází zadržení řidičského průkazu za jiné protiprávní jednání a poučení, že dotyčný již nesmí motorová vozidla řídit, jinak se tímto jednáním dopouští přestupku. Za tento přestupek je ukládán zákaz řízení od šesti měsíců do jednoho roku a pokuta od pěti do deseti tisíc korun a také sedm trestných bodů.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. e bod 3) zák. č. 361/2000 Sb., „v rozporu s § 3 odst. 4 není k jeho řízení profesně způsobilá podle zvláštního právního předpisu 4) nebo na základě rozhodnutí příslušného orgánu jiného členského státu nebo Švýcarské konfederace,“ profesní přestupek, který se týká řidičů „z povolání“, kdy je za tento přestupek ukládán zákaz činnosti šest až dvanáct měsíců a finanční sankce od pěti do deseti tisíc korun. I zde lze rozlišit několik úrovní tohoto protiprávního jednání. Pokud budeme považovat za nutnost prokazovat další způsobilost u někoho, kdo již prokázal, že je schopen vozidlo dané kategorie bezpečně řídit v rámci autoškoly. Zde je jedním z přestupkových jednání skutečné řízení bez prokázání profesní způsobilosti, kdy přestupce nikdy profesní způsobilost nezískal a jeho jednání na pozemní komunikaci může být potenciálně nebezpečné. Druhou častou variantou je situace, že má přestupce „propadlý“ řidičský průkaz, ve kterém je zároveň vyznačena profesní způsobilost. Pro správní orgán je na takového řidiče nahlíženo jako na řidiče, který není profesně způsobilý, a to i přesto že absolvuje povinná pravidelná školení. Zde je přestupce trestán shodně jako v případě, že by profesní způsobilost nikdy nezískal. Správní trest zákazu řízení pro něj mnohdy znamená ztrátu zaměstnání, což překračuje jakýkoli výchovný efekt, a to v praxi za pouhou neplatnost řidičského průkazu. Samostatnou kapitolou je profesní způsobilost, kdy kvalita školení, která řidiči absolvují je často diskutabilní a znalosti, právě zejména co se postihů za protiprávní jednání týče, nejsou často odpovídající realitě. Mnoho profesionálních řidičů již dnes mluví o povinných školeních jako o dobrém „byznysu“ nicméně připouští, že dopad na jejich chování na silnici je minimální.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. e bod 4) zák. č. 361/2000 Sb., „není držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti,“ z praxe přestupek starších spoluobčanů, kteří si zapomenou prohlídku obnovit či se jim jen nepotkají data, kdy jim platný lékařský posudek končí a jsou zastaveni v období, než je jim vydán nový. Jedná se o nejčastější případ z praxe, kdy je řidič obviněn z tohoto přestupku. Jedná se opět o trestání nenaplnění formálního stavu bez jakékoli společenské nebezpečnosti. Pokud někdo při kontrole zjistí, že má propadlý posudek a v řádu dnů je mu vystaven nový, kde je konstatováno, že je zdravotně způsobilý je zjevné, že takové jednání nenaplní materiální aspekt přestupku. Nicméně i za výše popsaný případ hrozí odebrání řidičského průkazu v délce od šesti měsíců do jednoho roku.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. a bod 1, 2) zák. č. 361/2000 Sb., „řídí vozidlo, na němž v rozporu s jiným právním předpisem není umístěna tabulka státní poznávací značky (dále jen „registrační značka“) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena, jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost,“ zde lze hovořit vždy o vědomém přestupku, který má sice velmi proměnlivou míru společenské nebezpečnosti, od přejetí od nehody, při které může dojít k situaci, kdy tabulka RZ odpadne na místě není možné ji žádným způsobem znovu připevnit až po úpravu tabulky RZ (mezi klienty oblíbené na pražském letišti pro volné vjezdy na parkoviště). Nulovému bodovému postihu opět neodpovídají vysoké sankce hrozícího zákazu činnosti, kdy je zde rozsah odebraní řidičského průkazu od šesti do dvanácti měsíců.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. a bod 3, 4) zák. č. 361/2000 Sb., „řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích34a) tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, nebo, jehož osvědčení o registraci bylo zadrženo,“ v praxi i přes složení českého vozového parku se nejedná o nijak častý přestupek. Nicméně v prvním případě jde o jednání, které lze označit za nebezpečné, což ovšem není promítnuto do finanční sankce, která je opět ukládána pouze od pěti do deseti tisíc korun. Naopak za řízení se zadrženým osvědčením o registraci vozidla je pokuta od deseti do dvaceti tisíc korun, kdy toto jednání je méně nebezpečné a dokonce se může jednat pouze o formální pochybení, kdy technické závady vozidla již jsou odstraněny a ze strany řidiče a nedošlo pouze k vyzvednutí osvědčení o registraci.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., při porušení ustanovení § 125c odst. 5 „Přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy. Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“ problém tohoto přestupku je jeho bodové „ohodnocení,“ a to v momentě kdy je za tento přestupek zaznamenáváno pět trestných bodů. V porovnání s tímto přestupkem, jsou za „klasické“ nedání přednosti zaznamenávány „pouze“ čtyři trestné body, přičemž nedání přednosti je jednoznačně nebezpečnějším jednáním se závažnějšími důsledky, než nedání přednosti při změně jízdních pruhů, kdy běžně dochází k poškození boků vozidel ale nikoli zdraví, pokud dojde ke střetu. Shodně je trestána situace, při které nemusí dojít k dopravní nehodě, zde by bylo na místě uvažovat změnu bodové ohodnocení.