Překročení nejvyšší povolené rychlosti

Obecná úprava stanovuje v obci nejvyšší povolenou rychlost na 50 km/h. Pokud se v případě obce jedná o dálnici, je zde nejvyšší povolená rychlost 80 km/h. Tato rychlost ovšem může být místní úpravou změněna. Snížit rychlost místní úpravou je možné bez limitu, vyšší rychlostní limit je možný do hranice 30 km/h.

Překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci znamená pro řidiče spáchání přestupku a tomuto přestupku odpovídající postih že postih za překročení nejvyšší povolené rychlosti se stupňuje. Od toho o jak vysoké překročení rychlosti se také odvíjí postup při zjištění a řešení přestupku, tedy zda může být přestupek řešen na místě nebo bude postoupen věcně a místně příslušnému správnímu orgánu k dalšímu projednání. Na místě nelze projednat takové překročení rychlosti, za které zákon stanovuje zákaz činnosti. Zákaz činnosti je uložen v případě, že řidič překročí nejvyšší povolenou rychlost v obci 40 km/h a více.

Mimo obec je nejvyšší povolená rychlost stanovena na 90 km/h a v případě dálnice na 130 km/h. Shodně jako v případě obce, je možní tyto obecné limity místní úpravou snižovat. V případě vozidel nad 3,5 tuny platí rychlostí limit 80 km/h. Obdobně jako při překročení rychlosti v obci i u překročení rychlosti mimo obec rozhoduje míra překročení o sankci, která takto neopatrnému řidiči hrozí. Opět je rozdíl ve výši ukládané finanční sankce mezi řešením přestupku na místě a ve správním řízení. Jako u překročení rychlosti v obci i zde hrozí za výrazné překročení zákaz řízení motorových vozidel. V případě zákazů jsou zde limity vyšší o 10 kilometrů v hodině, tedy pro zákaz řízení musí dojít k překročení rychlosti alespoň o 50 kilometrů nad limit pak hrozí zákaz řízení až na 6 až 18 měsíců a pokuta 7 000 až 25 000 Kč a 6 trestných bodů v bodovém systému řidičů.

V současné době může rychlost měřit státní, městská, obecní a ve vybraných případech vojenská policie. Jedině státní policie má pravomoc měřit rychlost bez omezení. Městská o obecní policie má oprávnění měřit pouze na místech, které jsou k tomuto schváleny příslušným útvarem policie státní.

V současné době, se k měření rychlosti používají laserové, radarové anebo kamerové měřice. Policie při dohledu nad bezpečností provozu využívá:

-Radarového měřiče změří překročení rychlosti díky odrazu radiových vln od měřeného objektu (Dopplerův efekt). Jedná se například o zařízení Ramer AD10 v různých provedeních ať již pro montáž do označených tak i civilních vozidel Policie ČR.

– Laserové měřící zařízení například: LaserCAM, TrueCAM atd.. Tyto zařízení změří překročení rychlosti díky odrazu laserového paprsku od měřeného vozidla.

– Kamerová měřící zařízení, na jedné straně se jedná se o například o dnes již velmi zřídka používaný systém POLCAM 2006, nebo na straně druhé systém Soitron MOSY m*SpeedDetV aktuálně hojně využívaný v policejních vozidlech BMW. Tyto systémy zjednodušeně naměří překročení rychlosti vozidla na základě kamerového srovnání vzdáleností mezi vozidlem policie a měřeným vozidlem.

Ke stálé kontrole „rizikových“ úseků se využívají stacionární měřící zařízení. Zde je možné měřit dvěma způsoby, a to formou okamžitého nebo úsekového měření. V prvním případě je vozidlo měřeno právě v jednom místě a je naměřena jeho aktuální rychlost v okamžiku měření. Úsekové měření funguje na způsobu detekce vozidla na začátku na konci měřeného úseku, kdy podle času průjezdu je stanovena rychlost, jakou vozidlo měřený úsek projelo a zda překročilo nejvyšší povolenou rychlost.

Každé měřící zařízení, které je v České republice využíváno k měření rychlosti má výrobcem stanovenu možnou odchylku. Tato odchylka znamená, že měřící zařízení nemá absolutní přesnost. Tato odchylka je dvojí. V případě naměřené rychlosti do 100 km/h je tato odchylka stanovena ± 3 kilometry. V případě rychlostí nad 100 km/h je pak udávána odchylka ± 3 %. Ze stanovené odchylky tedy vyplývá, že rychlost, která je naměřena se může lišit až o tři kilometry, a to jak směrem dolů, tak nahoru. Náš právní řád má nicméně zakotvenu zásadu in dubio pro reo, tedy veškeré pochybnosti musí být hodnoceny ve prospěch obviněného. To v tomto případě znamená, že v rámci správního řízení či řešení překročení rychlosti na místě musí být daná odchylka zohledněna, a to směrem dolů, právě v souladu s výše uvedenou zásadou. Je také na místě zmínit i toleranci, kterou nastavují policejní hlídky samotné, kdy, pokud nejvyšší povolenou rychlost překročíte pouze nepatrně, například o jeden dva kilometry, nebude Vás nikdo za takové jednání pokutovat.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f bod 3) zák. č. 361/2000 Sb., „překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více,“ překročení nejvyšší povolené rychlosti v pásmu „střední“ nebezpečnosti. Za tento přestupek hrozí u správního orgánu pokuta 4 000 až 10 000 Kč a 4 trestné body v bodovém systému řidičů.

Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f bod 2) zák. č. 361/2000 Sb., „při řízení vozidlo, překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více,“ zde je podstata přestupku více než zjevná, nicméně zde je základním faktem, že zde existuje skokový rozdíl v ukládaných sankcích zákazu činnosti. Pokud řidič překročí rychlost v obci o třicet devět kilometrů v hodině, hrozí mu pouze finanční sankce, kterou je možné mu uložit na místě. Při čtyřiceti kilometrech v hodině již je věc postoupena k projednání úřadu obce s rozšířenou působností, kde již hrozí zákaz řízení v minimálně v délce šesti měsíců. To zaskočí mnohé přestupce, kteří rychlost překročí, a to ve chvíli kdy po odečtu tolerance měřícího zařízení by byla výsledná naměřená rychlost o jeden kilometr nižší, byl by s nimi přestupek projednán na místě a nebyl by jim ukládán půlroční či vyšší zákaz činnosti.

Z praxe i policejních statistik jednoznačně plyne skutečnost, že překročení rychlosti je nejčastěji páchaný a řešený dopravní přestupek.

Je běžným omylem řidičů, že pro spáchání tohoto přestupku musí nezbytně překročit v místě stanovený rychlostí limit, To ovšem není tak úplně pravda. Zákon také pamatuje na situace, kdy překročení rychlosti nemusí být dáno pevným rychlostním limitem, který je udáván dopravním značením.

To jsou například situace, kdy řidič musí svou rychlost přizpůsobit vnějším podmínkám, které mají výrazný vliv na bezpečnost jízdy. Řidič by tak měl rychlost přizpůsobit zejména svým řidičským schopnostem, vozidlu samému, případně také nákladu, který veze. Dále by měl vzít v potaz stav vozovky, na které se nachází. Rychlost by měl také přizpůsobit podle počasí, tedy jak říká zákon povětrnostním podmínkám. Pak jsou zde také okolnosti, kde lze předvídat komplikovanou situaci, a tedy tomu přizpůsobit rychlost.

Základním předpokladem v těchto situacích je, že řidič je schopen bezpečně ovládat a případně i zastavit vozidlo. Pokud jede řidič například v noci, měl by jet pouze tak rychle, aby byl schopen zastavit na vzdálenost, kterou osvětlují světlomety jeho vozidla nebo veřejné osvětlení. V této věci lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu, dle jeho právního názoru je například po neosvětlené dálnici s pouze tlumenými světlomety možné jet v noci rychlostí cca 60 kilometrů za hodinu.

Prokázat překročení rychlosti v rámci těchto obecných norem není vždy snadné, pokud nebudete s přestupkem souhlasit tak i velmi komplikovaně prokazovat na místě. Toto lze prokázat již na základě odborných posudků, které na místě zasahující policista nemůže provést. Posuzování těchto okolností je nejčastější v případě dopravních nehod, kdy se rychlost vozidla zjišťuje znaleckým zkoumáním, a to z brzdných stop či z deformace vozidla. Z těchto aspektů lze zjistit celkem přesně rychlost vozidla v době střetu. Na základě takto získaného znaleckého posudku, pak soud či správní orgán posoudí v kontextu dalších okolností, zda jel řidič rychlostí přiměřenou a takovou, která by mu umožňovala bezpečně zastavit. Je tedy nutné mít se na pozoru zejména v místech, kde je zvýšení riziko střetu.